Pouť mě zaujala už jen proto, že se šla v noci a ve všedním dnu. V noci vnímáme okolní svět jinak a ve všedním dnu musí člověk o něco více vystoupit ze svého pohodlí, nehledě na to, co ho čeká (ve škole, v práci) příští den. Za VKH Olomouc jel Michal Štverák, který nás doprovázel už z vlakového nádraží v Olomouci, odkud jsme jeli nočním vlakem do Bystřice pod Hostýnem. Byli jsme docela početná skupina dvaceti křesťanů.

Nálada ve skupině byla nejprve veselá a rozverná, všichni jsme společně hovořili o běžných událostech každodenních životů. Od vlakového nádraží jsme jeli ještě kousek autobusem a pak jsme pokračovali pěšky. Když jsme došli ke hřbitovu, nálada se začínala pozvolna měnit, každá cítil, že naše pouť začíná. Michal nám vysvětlil, že půjdeme v tichosti a bez baterek až na svatý Hostýn, kde budeme mít adoraci s knězem. Postavili jsme dřevěný kříž, rozdělili si čtení a vyrazili do náruče noci.

Musím přiznat, že jít takto v tichosti a po tmě byl pro mě silný zážitek. Nejdřív byla tma nepříjemná a cítila jsem se hodně dezorientovaná, dezorientaci ještě více umocňoval pocit, že nemohu s nikým promluvit. Naštěstí jsem tam byla se svou dobrou kamarádkou Ellie, s kterou se často modlíme a mohly jsme se o sebe vzájemně opřít.

Čtení byla krásná a každé zastavení díky předchozímu tichu více vyznělo. Na svatém Hostýně jsme se občerstvili, dali si s otcem čaj a pokračovali na adoraci, která se uskutečnila v tamější kapli. Zpívali jsme, děkovali, prosili a chválili Pána. Někteří z nás vyčerpáním usnuli.

Cesta domů byla uvolněná a veselá. Celá akce rychle utekla a proběhla hladce. Děkuji VKH a Michalovi za organizaci. Noční pouti na Hostýn jsem se letos zúčastnila poprvé a rozhodně ne naposled.

Dagmar Stromšíková

P1030781

...více fotografií naleznete ve Fotogalerii