Kterak velectěné VKH Olomouc navštívilo opálené (?) ostraváky...

To takhle jednou zjistíte, že už nejsou prázdniny a s větší či menší radostí zasednete do lavic, poslucháren nebo obléknete bílé oblečení a utíkáte na praxi... Září je tady a s ním i začátek nového akademického roku.
Někteří tedy pláčí, ale jsou i tací, kteří se radují. V úterý 21. září se radovali ostravští vysokoškoláci (vysokoskolaci.info=)). Nechtěli jásat sami. a tak pozvali aj své olomoucké příznivce a kolegy. Neodmítli jsme a naopak se velmi těšili, a to nejen na krásu společně prožité liurgii, ale i na nemalá hmotná dobra=). S otcem Pavlem jsme za necelou hodinku dorazili do Ostravy, do krásného kostela v Pustkovi (mně se tedy moc líbil). Společně jsme slavili mši svatou, kterou doprovodila skvělá schola. Za zmínku stojí, že jejími členy bylo dosti mužů. Po slavení mše svaté jsme se pomalu (nebo rychle=)) odebrali do společenské místnosti, kde už bylo nachystáno mnoho dobrého=). Abychom se seznámili ještě lépe, tak jsme ke svému jménu museli vymyslet nějaký přídomek – přídavné jméno (tak asi kdysi vznikala příjmení). Tak vznikali více či méně obvyklé kombinace. Najednou se objevil libový Libor, vyzvídavý Viktor apod. Aby to nebylo tak jednoduché, tak bylo nutno si jména zapamatovat a ve správném pořadí je zopakovat a přidat i to svoje. Nasmáli jsme se moc. Nezapomněli jsme ale i navazovat přátelské vztahy a pořádně se seznamovat s ostatními vysokoškolskými nadšenci a přiznivci. Odjížděli jsme unavení, ale s radostí nad pěkně prožitým večerem.


Děkujeme moc za pozvání, přivítání, pečování a přijetí.

Eliška Šanová