robert_nemecJakmile jsem se náhodou zmínila před někým, že jdu večer na přednášku s názvem:
Jak jsem zjistil, že křesťan musí být agresivní?
Reakce byla tatáž:
,, Křesťan a agresivní?" Zatvářili se s nelibostí.
,,Tak to přeci nejde dohromady!"


Já jsem však už tušila, že půjde o přednášku, která už svým netradičním názvem má za účel bořit neužitečné stereotypy. Velmi jsem se na ni těšila. A také, že mě nezklamala. Uvědomila jsem si díky ní, že agresivita je pojímaná skoro jako tabu. Jako něco už ze své podstaty špatného. Ale i agresivita je přece nástroj, jako každý jiný a i pro něj se v životě najde uplatnění.
K přesvědčení o užitečnosti agrese a jak jí dobře využívat přišel, přivedla pana Němce jeho životní cesta. V níž se z nenapravitelného introverta v koutě sebereflexí a seberozvojem, který ho stál dost úsilí stal průbojný zdravě agresivní a díky tom úspěšný podnikatel.
Zajímavé také bylo pozorovat stopy dobrého používání agrese v písmu svatém. To že bojovat je vlastně dobré! Jako Jákob zápasil s Bohem a tím si vysloužil jméno Izrael (Bůh zápasí).
- zápasit se sebou samým je dobré (vyhrávat nad svými slabostmi, trénovat sám sebe)
- zápasit s lidmi je dobré (když nejsou v pravdě, pro jejich rozvoj)
- dokonce zápasit s Bohem je dobré (upřímně se postavit před Něj právě ve chvíli, kdy nejsem schopen se ztotožnit s Jeho vůlí)
A že přednášející se opírá o písmo svaté a v jeho světle očišťuje svou přednášku, nás přesvědčil například tou částí z písma o hřivnách, kde dopadl špatně jedině ten, který nepodnikal, který neinvestoval vše co měl a raději se držel zpátky v ,,rozumných mezích." Ale musíme právě rozlišovat, jestli si právě neodůvodňujeme svůj strach a jím se pak řídíme.
Z přednášky jsem si odnesla, že není špatné nabízet dobré věci. Že nic neděláním zkrátka můžu napáchat víc škody jak užitku. Utvrdila jsem se v tom, že pýcha a strach jsou špatní rádci, protože jsou to odvrácené stránky té samé lži sama o sobě. Strach nám lže, že k něčemu nejsme dost dobří pýcha pak, že druzí k něčemu nejsou dost dobří. A dodávám, že jedině touha srdce a pokora jsou dobří rádci. Ano, Bůh nás poslat dravě bojovat a vyhrávat za dobré věci a využívat příležitosti, které se nabízejí.
Ukážete mi jednoho svatého, který nebýval nějakým způsobem drzý pro dobrou věc?


Žaneta Smékalová