Koncert scholy jsem neplánovala, ba dokonce jsem ho zavrhla při prvních ohláškách. Ne, že by se mi nelíbilo, jak schola při mších zpívá, ale na tuto formu představení mě to prostě netáhlo. Po mši, když měl probíhat koncert, jsem se chystala vyrazit domů, jenže mě kamarádka přemlouvala, ať si s ní jdu aspoň kousek poslechnout. No tak, co, dám si čtyři až pět písniček, to by mohlo stačit a pofrčím. Jak asi tušíte, nebyla jsem schopná se z koncertu ,,odlepit“ dřív, než nastal konec. Pohlcovaly mě různé rytmy, energie zpěvu, nový háv písniček, které sbor známým křesťanským šlágrům oblékl.
Vtipné a i chvílemi dojemné moderování, podání pravd, o kterých mluví Credo, perfektně celou tu performenc doplňovalo. Housle, kytary, flétny, bongo, saxík, zpěv sólo a zkrátka komplet všechno s vyzvednutím skladby, která mi připomínala romské jižanské muzicírování, ve mně rozeznělo některé struny hudebního štěstí.
Dobrým nápadem bylo použití promítací plochy, u které nás s kamarádkou napadlo, že mohla být využita i pro titulky anglických písní.  Tak třeba příště Smile.
Všem, kdo koncert, a pro mě tedy opravdové hudební překvapení, připravili, moc děkuji a přeji zdar do dalšího muzikantského a pěveckého působení Smile.

Přibyly fotky zde.

S.L.