Většina z nás už někdy alespoň slyšela nebo četla o tzv. podzemní církvi, tedy tajných strukturách církve během komunistického režimu. Ve středu 12. dubna jsme však měli možnost setkat se s jedním z jejích představitelů na živo. Na studentskou mši svatou a přednášku totiž dorazil řeckokatolický kněz Milan Beran. Foto z přednášky ke zhlédnutí zde.

 

Přednáška se z technických důvodů konala v čajovně, což se sice neobešlo bez drobných problémů, ale přispělo to k uvolněnější atmosféře. Dozvěděli jsme se, jak začal komunistický režim od padesátých let promyšleně ničit zdejší církev. Velké množství kněží bylo zatčeno a žádný z biskupů nemohl světit nové kandidáty. Volně působit mohli jen ti, kteří spolupracovali s režimem. Komunisté měli v plánu nechat postupně celou církev vymřít. Aby se to nestalo, začali někteří biskupové budovat tajnou síť církevního vzdělávání a svěcení nových kněží. V Československu platily zvláštní podmínky církevního práva schválené Římem pro stav nouze. Protože starší svobodní věřící příliš poutali pozornost STB, patřilo mezi ně i svěcení ženatých mužů. To je obvyklé v řecko-katolické církvi, a proto do ní formálně vstoupili.

Jedním z nich byl právě i Milan Beran. V osmdesátých letech jej STB zatkla a poslala do vazby. Ačkoliv nikdy nebyl odsouzen, strávil čtyři roky ve vyšetřovací cele, kde byl vyslýchán, musel spát v plném osvětlení a zažil jistě i spoustu krutých chvil, o kterých příliš nemluvil. Zmínil se ale, že tam mohl pomáhat jiným vězňům, třeba sloužil mše pod přikrývkou a místo vína používal vymačkané rozinky. Nejhorší chvíle pro něj ale bylo, že jeho žena se musela sama postarat o tři syny a ještě byla stále sledována tajnou bezpečností.

Po revoluci nastaly problémy, se zařazením podzemní církve, která měla mnoho výjimek a zvláštností, do oficiálních katolických struktur. U nás bylo takto tajně vysvěceno asi 80 ženatých kněží. Teoreticky patří do řecko-katolické církve, ale v praxi slouží římsko-katolickou formu bohoslužby. Jejich status nebyl do dneška řádně vyřešen a jen málo z nich slouží v normálních farnostech.

Otec Milan odpovídal na dotazy posluchačů, které zajímal život kněze v podzemní církvi, ve vězení, nebo sporné otázky ohledně svěcení ženatých kněží, či dokonce žen. Není bez zajímavostí, že mezi členy VKH je jeden z jeho synů. Otec Milan se nejen v kázání, ale i při přednášce obracel k nám mladým. Snažil se nás povzbudit k odvaze nechodit jen po širokých vyšlapaných cestách. Vidí v nás budoucnost církve, a tak nám doporučoval poslouchat svoje svědomí a číst Písmo svaté, které je také potřeba studovat.

Nerad bych psal nějaký patetický závěr o hrdinech a vzorech hodných následování, ale nejde se tomu tak úplně ubránit. Viděli jsme člověka, který je přes všechny obtíže života oddaný Bohu a pravdě. Vydržel čtyři roky vyslýchání a neprozradil svoje spolupracovníky, ačkoliv jej komunisté mohli vydírat nejhorším možným způsobem – přes rodinu. Měli bychom si vážit toho, že se ještě můžeme setkat s lidmi, kteří osvědčili svou víru i v nejtěžších zkouškách.

Jan Pilař